Minule jsem se rozepsala o správném sezení a proč to vlastně děláme. Pokud jste si to přečetli, tak se správně posaďte. Hezky si narovnejte záda, ramena dozadu a dolů, nohy volně před sebe a ruce spuštěné dolů. Kdo si článek ještě nepřečetl, je k dispozici na webových stránkách novin…

Sedíte už správně? Fajn. A nyní si uvědomte svoje ruce. Od ramen ke konečkům prstů, každý kloub, který potkáte cestou, prostory mezi klouby, svoje svaly. Klidně každou ruku zvlášť. A pak tu cestu zopakujte v opačném pořadí, od konečků prstů k rameni. Toto uvědomění sama sebe potřebujeme, aby ruce byly lépe ovladatelné.

A přišel čas položit prsty na klaviaturu. I když žádnou před sebou nemáte, stačí vám k tomu stůl. Jen se podívejte do míst, která jsou před vaším ramenem – pravým nebo levým, podle toho, jakou rukou píšete – tam prsty položíte. Dominantní rukou to napoprvé půjde lépe. Potřebujeme se na klávesy dostat volným pohybem tak, aby ke kontaktu došlo na konečcích prstů. A dosáhneme toho jednoduše. Když si rozhoupete ruku, jako byste si ji chtěli nechat políbit, tak k pohybu dojde od zápěstí. Prsty zvadle až bezvládně visí dolů, jsou úplně uvolněné. Až budete nad klávesami, snesete se lehce jako padající list na vodní hladinu tak, aby se prsty mohly postavit. Podle potřeby je pak můžete roztáhnout na jednotlivé klávesy. A udělejte to i u druhé ruky.

Stojíme v prstech. Už je to jen krůček k tomu, abychom se mohli rozběhnout po klaviatuře a nechat nástroj skrz nás rozeznít. Aaach.

Možná to ale neumíte. Hm. Vezmeme to od základů. Ty nám představují klavírní úhozy a prstoklad. Úhoz je způsob, jak hraji jednotlivé klávesy nebo jejich řadu. Prstoklad můžeme používat, když si budeme pamatovat, jaké číslo má přiřazený každý prst. Ve skladbě na něj narazíme nad notami nebo pod nimi a usnadňuje nám plynulost hry, abychom věděli, kterým prstem ten tón hrát. Pak se vyhneme problému, kdy prsty v místě přebývají, nebo nám úplně došly…

Úhozové techniky. Stručně a jednoduše, máme tři. Portamento, legato, staccato.

Portamento vypadá jako dirigování – pohyb nahoru a dolů, do jednotlivých kláves, bez problémů můžeme střídat prsty, každý tón zní samostatně. Ruce jsou pocitově lehké, plují vzduchem. Technika skoků funguje obdobně. Trajektorie je do oblouku, stejně jako když házíme míčem do vzdáleného místa.

Legato je nejvyužívanější. Propojuje nám jednotlivé tóny v melodii. Slyšíme, jak nástroj zpívá, tóny se lehce překrývají. Přenášíme těžiště z prstu na prst, stejným způsobem jako u chůze přenášíme váhu z nohy na nohu. Zhoupneme se ale většinou do strany. Prsty a ruce jsou pocitově ponořené do kláves.

Staccato spojuje obě předchozí techniky. Pro něj je typické radostné poskakování, nezbednost, dětská hravost. Klávesy můžeme použít jako odrazový můstek s měkkými klouby pro ťuknutí. Je to takové to pic do klávesy a pryč. Hopsající míček ze schodů.

Pokud se ještě vrátíme k prstokladu, stačí si uvědomit to, co už dávno víme. Tady u nás ve střední Evropě počítáme do pěti od palce k malíčku. U obou rukou je to stejné. Palec je vždycky jednička a malíček vždycky pětka. Zbytek prstů už si domyslíte… A proč se to učíme? Položte si ruce před sebe a počítejte v jedné i druhé ruce do pěti. Prsty se pohybují na opačnou stranu. Když chci hrát jedním směrem, vždycky jde jedna ruka od pěti k jedné! Ahaaa. A to musí hlava pochopit. Proto potřebuji spojení s rukama a prsty, abych věděla, čím mám hrát a jak.

Příště se podíváme na to, jak se na klaviatuře zorientovat.

(Autorka je učitelkou hry na klavír)