S přicházejícím jarem se dny začínají viditelně prodlužovat a noci se naopak krátí. Typicky zimní hvězdné obrazce se již večer kloní k západu, a naopak nad východem se nesměle již začínají objevovat souhvězdí známá především z letních nocí. Večerní obloze však v toto dobu zcela jednoznačně vládne souhvězdí Lva, které se nyní po setmění promítá vysoko nad jih.

Přehlídku jarní oblohy začněme po setmění, tedy kolem 21. hodiny. Nad západním obzorem v tuto dobu můžeme pozorovat souhvězdí, která ještě před několika týdny dominovala večerní obloze. 
Při ročním pohybu Země kolem Slunce a také s ohledem na naše zeměpisné souřadnice se nám totiž část oblohy (od východu, přes jih k západu) v každém ročním období nad hlavami mění. V důsledku oběhu Země kolem Slunce se nám pozorovatelům na severní zemské polokouli jednoduše naskýtá výhled do jiné části vesmíru. 

Nízko na západním obzorem po setmění lze nyní spatřit velké souhvězdí Orionu (svým tvarem připomíná velké přesýpací hodiny), které s přibývající nocí pozvolna mizí za obzorem. Přímo nad Orionem (mírně západně) v souhvězdí Býka září jasně bílý Jupiter, a ještě kousek nad ním ve stejném směru pak hvězda Capella ze souhvězdí Vozky. 

Nad Orionem, mírně jižněji (tj. vlevo), se pak nachází souhvězdí Blíženců (poznatelné podle dvou jasnějších hvězd Castor a Pollux). Vlevo od těchto dvou hvězd pak nyní nalezneme naoranžovělou planetu Mars. Naopak těsně nad jihozápadním obzorem (vlevo od Orionu) problikává svit hvězdy Sírius ze souhvězdí Velkého psa, tedy vůbec nejjasnější hvězdy večení oblohy. 

Pokud po setmění přesuneme pozornost do pomyslného nadhlavníku, tzv. zenitu, nachází se zde souhvězdí Velké medvědice, které obsahuje sedmero hvězd u nás známých jako Velký vůz. 
Ve skutečnosti Velká medvědice mezi jarní souhvězdí nepatří, neboť jde o tzv. cirkumzenitální souhvězdí, tedy souhvězdí, které je na naší obloze pozorovatelné po celý rok, tj. nikdy nezapadá. Tato souhvězdí se nacházejí v okolí nebeského pólu. Velké medvědici se však dnes věnovat nebudeme a použijeme ji pouze jako orientační symbol. Přímo pod ní, tj. vysoko nad jižním obzorem, se totiž nachází jarní souhvězdí Lva.

Souhvězdí Lva svým tvarem jako jedno z mála alespoň vzdáleně připomíná svůj název. Lev je zde vyobrazen v podobě šelmy ležící na předních tlapách, resp. v pozici známé sfingy. Některým pozorovatelům může souhvězdí Lva připomínat žehličku nebo také tak trochu pokřivené ramínko na šaty.

Hvězdy, které tvoří základní tvar souhvězdí, spolu nemají vůbec nic společného, pouze se při pohledu ze Země promítají do přibližně stejného směru. Nejbližší z nich je hvězda Denebola, která tvoří nejvýchodnější bod obrysu souhvězdí a je ve vzdálenosti přibližně 35 světelných let od Země. Naopak nejvzdálenější je hvězda Al Jabhah v západní části souhvězdí, kterou od Země dělí více než 1200 světelných let.

Nejjasnější hvězda souhvězdí se jmenuje Regulus a nachází se v jihozápadní části souhvězdí (vpravo dole). Od Země tuto více než trojnásobně větší hvězdu, než je Slunce, dělí přibližně 80 světelných let. Zajímavostí hvězdy Regulus je například její rotace, neboť jednu otočku kolem své osy stihne za necelých 16 hodin (Slunce na otočku kolem své osy potřebuje téměř celý měsíc).

Jarní obloha poskytuje mnoho zajímavých cílů pro astronomy vybavené dalekohledy, například v souhvězdí Lva se nachází zajímavá trojice galaxií označených jako M65, M66 a NGC 3628 a další. Výrazná souhvězdí bez obtíží viditelná pouhým okem na této části oblohy však chybí. 

Západně od Lva se například nachází vcelku nevýrazné souhvězdí Raka a jižně od Lva pak velké souhvězdí Hydry, které je však na městské obloze prakticky neviditelné. To samé platí i o souhvězdí Vlasů Bereniky, které se nachází východně od Lva. Směrem k jihovýchodnímu obzoru od Lva lze na dostatečně tmavé obloze pozorovat jen těžko popsatelný tvar souhvězdí Panny. Za obvyklých světelných podmínek zde lze dobře spatřit jen nejjasnější hvězdu z Panny, kterou je bíle zářící hvězda Spica.
Východně od Lva se dále nachází souhvězdí Pastýře, štíhlé souhvězdí, která lze identifikovat podle jasně oranžové hvězdy Arcturus.
Pokud bychom se pohledem vydávali ještě více k východu, už bychom nalézali souhvězdí, která patří spíš na letní oblohu (Herkules, Lyra nebo Labuť). Těm se ale budeme věnovat zase někdy příště.