PŘÁTELÉ ve dvou generacích

BOHUSLAV FUCHS a 
BEDŘICH ROZEHNAL
KAMIL FUCHS a 
EVA ROZEHNALOVÁ
Převzato:
"Zmiňovat se  o  tom,  že já jako dcera Rozehnala bych měla studovat něco jiného, 
než architekturu,  to  je asi zbytečné. 
Také je známý vztah otce  s profesorem Fuchsem, 
který napsal úvod k jeho dílu
„Nemocniční otázka města Brna“
a který byl na architektuře mým učitelem stejně, 
jako můj otec zde byl učitelem Fuchsova syna
rchitekta Kamila Fuchse, 
mého staršího spolužáka.
Myslím,  že  i  v  době mého studia mne otec příliš neovlivňoval
a  ponechal  to na  atelieru přítele  Fuchse, 
ve kterém jsem svá studia ukončila. 
Pamatuji si i to,  jak  tohoto profesora
přišli odvést k výslechu
a ani mu nedovolili vrátit se 
pro  jeho  pověstnou  rádiovku, 
kterou na věšáku zapomněl. 
Fuchse  odsoudili  podmínečně a  měl   štěstí, 
že  Gočár, tehdy  hradní  architekt v Praze ovlivnil jeho podmíněný rozsudek. 
Můj tatínek takové štěstí neměl
a byl odsouzen k pobytu ve vězení na
Pankráci v Praze na čtyři roky.
Za   hodně  vděčím  i  tatínkovým  slovenským  přátelům  architektům, 
kteří  ovlivnili  to,  že  jsem byla v roce tatínkova  odsouzení  připuštěna  ke  státnici  a  k  ukončení studia.
V  té době,  tedy  od  ledna  1960, 
byl  už otec žalářován. 
To  byl   asi  klíčový  okamžik, 
kdy  by  se  byl  mohl otec architekt 
věnovat  dceři  architektce,  což se ale nestalo. 
Otec byl v kriminále a já jsem musela opustit Brno
a byla vyhnána  do  Jihlavy, 
kde jsem jako dcera kriminálníka,   
ani  nemohla  být zaměstnána ve  státním  ústavu, 
ale pouze v  družstevní  Údržbě obchodu.