Klín horských úbočí porodil říční proud,

bázlivý pramínek s vodou tak průzračnou,

má dlouhou pouť..

Zurčí si v údolí díky té náhodě,

sní o všech přístavech, těší se na lodě,

má dlouhou pouť…

Do něj se vlévá i vláha všech luk,

strhává z břehů svůj jíl,

i bahno je důkaz, že žil…

Řeka má, řeka má proudí dál…

Mohutní za nocí s deštivou příchutí,

kdo by z nás na březích mluvil o stárnutí,

má dlouhou pouť…

Tak jako já zná stesk vzdálených míst,

rozdíl mezi písní a snem,

i láska je důkaz, že jsem…

Řeka má, života, proudí dál…

„Moji milí, je mi to moc líto, ale komplikovanější chřipka spojená s covidem pokračuje…“

Když jsem si loni zakoupila lístek na koncert Lenky Filipové, netušil asi nikdo, že plánovaný koncert bude přeložen z 21. 11. 2024 na 18. 2. 2025 právě kvůli výše zmíněné úvodní větě, která na webových stránkách zpěvačky Lenky Filipové oznamovala důvod přeložení koncertu.

O to však víc jsem se na koncert těšila, a moje očekávání nebylo vůbec zklamáno, ba právě naopak! Lenku Filipovou mám ráda od svých 11 let, kdy jsem od Ježíška (bratra Vojtěcha) dostala k Vánocům LP desku Částečné zatmění srdce.

Byla jsem písničkami natolik oslovena, že jsem se začala o zpěvačku více zajímat. Napsala jsem jí do Pražského Kulturního Střediska a sehnala si předchozí LP desky, což v době komunismu nebylo vůbec snadné. Ale má píle byla odměněna a dnes mám všechny její LP nosiče. A taky radost, že mé dopisy nezůstaly bez odezvy.

Koncert byl průřezem autorčinou tvorbou, kdy významně ocenila textaře Zdeňka Rytíře, který byl prakticky nejen jejím dvorním textařem.

Za doprovodu keltské harfy, syntezátoru a klasické kytary jsem zažila vynikající stěžejní výkon Lenky Filipové, který podala ve svých neuvěřitelných 71 letech!

Bylo blízké mému srdci, že jednala a hovořila k publiku zcela otevřeně a přirozeně.

Na úvod zazpívala svou oblíbenou píseň, která má nadčasový text a zpěvačka po mnoha životních prožitcích „oprášila“ tento skvost svého hudebního šuplíku, a nabídla jej publiku hned na počátku.

Po koncertě proběhla krátká autogramiáda ve foyer jihlavského kulturního domu, kdy jsem měla možnost s Lenkou Filipovou hovořit, připomenout se jí a také se společně vyfotografovat.

Nezbývá mi, než nejen Lence Filipové, ale i nám všem popřát, aby naše řeky životů proudily bezpečně a stále... Stále dál.