JIHLAVA (jv) -­ Dragoun Martin Kabát, vdavekchtivá princezna Dišperanda a její služebná Káča, ctižádostivý čert Lucius, Anděl nebo poustevník Otec Školastykus zabydlí od zítřejší premiéry scénu Horáckého divadla. Příznivci veselých ladovských obrázků a poetiky televizního zpracování z padesátých let ale budou zřejmě překvapeni. Hostující režisérka Marie Lorenzová totiž vyšla v první řadě z negativního vymezení vůči tomuto vžitému, a do jisté míry zkreslujícímu pojetí Drdovy klasiky.
 Na scéně se tedy má odehrát tvrdý boj dobra se zlem nikoli mezi omalovánkovými obrázky a karikaturami postav, ale třeba ve skutečně nebezpečném pustém lese, jak to předepisují scénické poznámky ke hře. Čerti tu nebudou popletenými karbaníky, ale skutečnými nohsledy ochotnými ublížit na příkaz komukoli. "Nikdy jsem si nemyslela, že budu žít v zemi, kde existují mafie," nastiňuje M. Lorencová, koho si její obraz pekelníků bere na paškál.
 Jiné vnější provedení bylo pro režisérku prioritou k tomu, aby se lidé dověděli, co Drda ve své výborné hře vlastně napsal. "Ten film dělá v tomto smyslu hře medvědí službu," je přesvědčena Lorencová. Hra je přitom technicky velmi náročná ­ byla napsána pro Národní divadlo, kde technická jevištní "kouzla" nebyla problém. "Vracíme se tedy k divadelním prostředkům a k "primitivnímu" divadlu, kdy herec musí skutečně zahrát, že se rozplynul v prach," avizuje Lorenzová.
 Inscenátoři "trochu jiných" Hrátek s čertem ovšem mysleli na děti a zítra prý v Jihlavě uvedou představení skutečně rodinné. "Někdy je dobré na děti udělat i bububu, ale musí tam být hodně humoru, a ten už v Drdovi je," uvažuje režisérka. Dětského diváka mají zaujmout také bohaté pohybové choreografie, na kterých se souborem pracoval hostující Pavel Veselý.
 Velkým rozdílem oproti televizní klasice, v níž vystupovali bardi tehdejšího Národního divadla, je dnes obsazení herců mladé generace, jen minimálně ovlivněných i tendenčně politicky podbarveným televizním zpracováním. "Ten film jsem jako dítě nepreferovala, byly pro mě hezčí pohádky. Snažím se v tom hledat něco jiného než prvoplánovou hrr Káču," říká např. třiadvacetiletá herečka Barbora Mošnová.
 "Hráli to páni herci, byli i starší, a to je vždycky oříšek předělávat. Ale člověk ­ herec si vždy najde v roli to své," dodává i František Mitáš, představitel tentokrát mladého Martina Kabáta. "Vojtovské nebo smolíkovské tóny se mi při zkouškách od herců neozvaly ani jedinkrát," oceňuje v reakci režisérka a dodává: "Kolega Soumar, který hraje loupežníka Sarkafarku, si na titulní list textu napsal větu: zapomenout na Vojtu!"
 I diváky, kteří by případně očekávali tradiční vnější podobu Hrátek s čertem, chtějí tentokrát jihlavští divadelníci oslovit zejména vnitřním nábojem hry a emotivností, ale i překvapivými řešeními v obsazení ­ mj. záměrnou feminizací pekla. Např. Belzebuba si tu zahraje Anna Bazgerová a divák prý v ní bude moci objevit leckoho i ze současné politické scény. "Je to tak vědomě. Zažila jsem mnoho diktátorů i politiků, kteří už ztrácejí soudnost..., ale mají moc, jsou neotřesitelní ve svých křeslech, nedají se ničím zviklat," argumentuje M. Lorencová.
 Velkým i malým chce nová inscenace v HDJ přinést víru, že dobro i dnes může zvítězit. A také dobrý příklad. "Dělám to o poctivém člověku Martinu Kabátovi. Takových her jsem dělala málo, kde by byl takovýhle hrdina ­ nepapírový, člověčí, se všemi chybami, ale který ví, co je správné. A to potřebujeme," zve do hlediště Marie Lorencová. Její nová inscenace v HDJ se bude hrát od zítřka ve výpravě Marty Rozskopfové.