K letošnímu Dni dětí připravily Jihlavské listy pro všechny malé i velké čtenáře kouzelnický seriál spojený se soutěží. Jejím patronem se stal přední český kouzelník Pavel Kožíšek.

 Nelze začít jinak než otázkou: Co byste dětem popřál k jejich dni?

  Jako kouzelník, aby v životě pokud možno neztratily iluze.

 Ve svých pořadech cílíte právě na mladší publikum. Věří ale ještě dnešní „přetechnizované“ děti na skutečná kouzla, nebo vědí, že je vše jen trik?

  Zásadní rozdíl je v tom, že malé děti vám jako kouzelníkovi věří, že opravdu dokážete zázraky. A s touto důvěrou je nesmíte zklamat. Větší děti, které už vědí, že kouzla jsou pouze technické triky, se snaží přijít na princip triků a pokud uděláte sebemenší chybičku, tak na ni nekompromisně a nahlas upozorní.

 Je tedy těžké děti zaujmout, narozdíl od dospělých diváků?

  Dospěláci případnou drobnou chybu decentně přejdou mlčením. Zkrátka děti jsou pravdomluvné a u nich se nikdy nevyplácí na jevišti ani v životě chybovat, jinak vám to spočítají. Ne jako kouzelníkovi, ale i jako rodiči. Každý rodič jistě ví, o čem mluvím…

 Určitě máte s kouzly řadu vtipných historek…

  Můj syn Matyáš, když byl ještě malý, viděl v divadle scénu, kde mě osm mnichů probodává hořícími hroty. Křičel na celé divadlo: „Ne ne! To je můj tatínek!“ A teď, když je mu devět, tak už říká s přehledem: „Já vím tati, to je jenom kouzelnický trik!“

 Zmínil jste svého potomka, syny máte dva. Chtěl byste z nich mít také kouzelníky?

  Popravdě bych byl raději, kdyby se vydali v budoucnu jinou profesionální cestou. Sám nejlépe vím, jak je toto povolání náročné. Já jsem měl štěstí a moje děti by ho třeba zase nemusely mít. V umělecké branži platí dvojnásob, že na jedné straně je zvládnutí řemesla, nějaký ten talent, a potom je strašně důležité právě to štěstí. Pokud ale je kouzlení pouze zábava a dětský koníček, tak rozhodně mohu doporučit.

 Čím jste chtěl být?

  Jako malý kluk kosmonautem nebo popelářem.

 Pamatujete si na vaše první kouzlo?

  Jedno z mých prvních kouzel se jmenovalo Pikikoko – měl jsem duté vajíčko přivázané na nitce a schované za šátkem, které tam ale diváci neměli vidět, a mně se pak mělo z toho šátku při skládání vykutálet. Ale když jsem předstoupil před své první publikum, což byla maminka s tatínkem, tak se mi vajíčko místo za šátkem vesele houpalo před šátkem – takže první velký úspěch se nedostavil.

 Co se vám jako první vybaví, když se řekne Vysočina?

  Otáčivé jeviště. To je moje první asociace. Kulturní dům v Jihlavě, kde jsem na jedné kouzelnické soutěži jako patnáctiletý čaroval a poprvé v životě jsem se s tím setkal. Otáčivé jeviště je samozřejmě pro kouzelníka inspirativní záležitost…

 Hodně cestujete po republice, na místě je tedy zeptat se vás, zda vítáte, že se začalo s opravou dálnice D1?

  No jéje, určitě jako každý, kdo cestuje. V úterý jsme zrovna byli v na zájezdu v Německu a byli jsme úplně celí nesví, že to s námi v autě nehází.