Bezplatnou poradnu pro výpočet starobního důchodu provozovali letos studenti druhého ročníku Soukromé vyšší odborné školy sociální v Jihlavě (SVOŠS). O jejích službách i o podobě důchodové reformy jsme hovořili s pedagogem školy Pet­rem Štůskem.

 V poslední době se v souvislosti s důchodovou reformou hovoří o tzv. druhém pilíři, kam by lidé odváděli část peněz na svůj důchod. Je to podle vás dobrý nápad?

 Smysl reformy je udělaný dobře. Nyní se mladším ročníkům nabízí možnost zvolit si dobrovolně další způsob financování svého zabezpečení ve stáří. Nese to ale s sebou i určitá úskalí. Lidem, kteří do druhého pilíře vstoupí, bude chybět část odvodů v prvním pilíři a zároveň se jim bude méně výhodně přepočítávat důchod. To potom není zajímavé například pro ty, kteří podnikají za minimální odvody, nebo pro ženy trávící delší dobu na rodičovské dovolené, a také pro nízkopříjmové skupiny. Aby se stal druhý pilíř zajímavější pro větší skupinu lidí, zasloužil by si do budoucna zřejmě určitou úpravu.

 Proč se druhý pilíř vlastně zavádí?

 Ne každý se chce spoléhat na státní důchodový systém, který je každoročně v mínusu v řádech desítek miliard korun. V rámci stárnutí populace se nelze donekonečna spoléhat na solidaritu mezi generacemi. Na Západě to zjistili už dávno a mají svoje důchodové systémy nastaveny tak, aby lidé byli ve stáří zabezpečeni z více zdrojů a spoléhali se více sami na sebe. U nás je na pokrytí finančních potřeb ve stáří pouze ze strany státu stále závislých až 95 % občanů. V jiných zemích to je třeba jen 40.

 Nicméně o těchto změnách se mezi lidmi příliš neví, neměla by vláda vylepšit svoji informační kampaň?

 Je pravda, že informační kampaň u pravicových vlád, které v této zemi v poslední době vládly, selhala. Udělala se nějaká změna, ale vláda ji neumí vysvětlit lidem.

 Přitom například jedna černobílá informační brožura nebo leták se základními informacemi o důchodové reformě do každé schránky i s odkazem na další zdroje informací by nestála tolik v poměru k tomu, za co se jinak státní peníze mnohdy utrácí. K vysvětlování by mohla vláda využít také veřejnoprávní televizi. Politici by se měli postavit před televizní obrazovky a sdělit lidem, proč se musí dělat mnohdy nepopulární kroky. Věřím, že zájmem veřejnosti o tyto odborné záležitosti je podceňován.